Pecka Josef

Josef Pecka (*1960) se na Šumavě narodil a vyrůstal. Jeho otec pracoval jako mistr na huti v lenorské sklárně. Od dětství rád vyrážel s kamarády do okolních lesů, na kopec Ptáčník, Zátoňskou horu nebo Bobík a Boubín. Tehdy si ještě neuvědomoval jedinečnost okolní přírody a bral ji jako samozřejmost. Zažil bruslení po zamrzlé Vltavě až na Soumarák, jezdil na ledových krách po náhonu lenorské sklárny…

K vysokoškolskému studiu si vybral pražskou Vysokou školu zemědělskou, kde mj. udělal i státní zkoušku z Ochrany a tvorby krajiny. Po deseti letech v Praze se vrátil zpátky na Šumavu.
Tady vystřídal spoustu zaměstnání, často s opačným kariérním postupem. Třeba od hlavního stavbyvedoucího se dostal na pozici praktizujícího zedníka.

V současnosti se našel v průvodcování divočinou v jednom z projektů Národního parku Šumava, kde využil i své vysokoškolské znalosti. Baví ho, že může předávat informace a zkušenosti, které na Šumavě získal i dalším návštěvníkům. Podílí se textově i na různých publikacích se šumavskou tématikou. Spolupodílel se na vytvoření české části poutní stezky Via Nova z Bavorska přes Šumavu na Svatou Horu, na textech informačních tabulí Keltské stezky z Kubovy Hutě do Lčovic, naučné stezky kolem Horní Vltavice, Vintířovy stezky, Stezky Železné opony, Stezky zlatokopů, Stezky Šumavským Podlesím, stezky Kolem Lštění, stezky kolem Dlouhé Vsi, stezky kolem Hojsovy Stráže Měl radost ze spolupráce při budování expozic rekonstruované čkyňské synagogy. Vytvořil texty v projektu národního parku Historické album Šumavy. Podílel se na knihách Šumava domovem, Tajemství šumavských vod II a III a Historie člověka na Šumavě. Sám pak sepsal knižní průvodce Železnorudsko-Prášilsko-Bavorský les, Toulání Šumavou I a II, Toulání za šumavskými sklárnami a Toulání ztracenou Šumavou. Svými články přispívá do časopisu Vítaný host na Šumavě a v Českém lese. Přes zimu promítá své fotografie s průvodním slovem o všech možných koutech Šumavy i Pošumaví. Je členem spolků PRO Šumavsko a Šumava domovem.